Náš velikonoční trip, který se odehrál trochu jinak než jsme očekávali
Velikonoční svátky letos připadly na první týden v měsíci dubnu. V Austrálii jsou dni volna v pátek a v pondělí. Sice už je kalendářní podzim, ale stále bylo krásné počasí vymetená obloha a přes dvacet ve stínu. Proto bylo by rozhodně škoda zůstávat v Sydney a nevyužít volna k nějakému výletu. Nehledě na to že se nám pobyt krátí a asi už moc pěkných dní asi nebude. Plán trasy jsme navrhli jen tak přibližně, žádný dostihy a objet nejmenší kontinent za čtyři dni. Podívat se jižně od Sydney kolem pobřeží, jeden den Camberra a jestli zbude čas Blue mountains, či reptail park. Plán to byl dobrej, ale nakonec se vše událo trochu jinak než kdokoliv mohl předpokládat.
Ve čtvrtek po škole jsme nachystali vše potřebné sbalili jídlo oblečení a v pátek dopoledne jsme vyrazili. Nečekaně doprava byla velice klidná, prázdné silnice, ticho před bouří. Optimismus nás přešel na okraji města. Doprava docela zhoustla a jelo se krokem. Po pár kilácích dopravní hlídka. No super tak to nám ještě chybí, cajtí. No jasně že nás zastavili. Ale alespoň jsou spravedliví a nevybírají si ty největší šunky. Prostě celou ulici zastaví a všechny zkontrolujou. Naštěstí se jen foukalo, tak jsme byli za minutu zpět na cestě. Odpolko jsme konečně dorazili k zálivu Betahavem, kde jsme chtěli přespat, vykoupat se a další den pokračovat do vnitrozemí a do Canberry. Od koupání jsme upustili, jelikož tam dost fučelo a taky nebylo kde se osprchovat. Ale krásné pláže téměř bez lidí a pohledy na moře jsou prostě nezapomenutelné.
Nemohl jsem v noci moc spát a tak jsem byl rád když už se konečně rozednilo. Cesta do vnitrozemí byla úplně něco jiného než kolem pobřeží. Od místa, kde jsme spali, se do vnitrozemí táhne dlouhé pohoří porostlé lesy. Nikde žádná města žádný vesnice. první městečko bylo asi po 150ti kilácích. Silnice se točila nahoru dolů a občas jsme potkali nějaký to auto. Čas od času byly z hlavní silnice odbočky do lesa. Nebylo by špatné se podívat jak t tam vypadá, když už jsme tady. Tedy jednu odbočku jsme sjeli. Po pár set metrech se cesta změnila v prašnou. To snad ani nemá cenu jezdit dál. Naštěstí jsme pokračovali až jsme dojeli k ceduli s nákresem přírodního parku. To co zde bylo nás přímo šokovalo. Stovky kiláků od nějakého většího města je uprostřed lesa přírodní park, kde se dá jezdit s autem, jsou zde lavičky, sezení a dokonce plynový grily a záchody. A hlavně ani noha nikde. Zde jsme si udělali pozdní snídani, udělali kafe do termosky a pak pokračovali do Canberry. Canberra - hlavní město Austrálie je mírně řečeno zajímavá. I když ozici rikaj: it´s boreing, bylo to rozhodně něco odlišného. Samotné město se rozkládá na březích podlouhlého jezera. Obě části spojuje most. Převážnou část tvoří administrativní budovy, parlament, památníky. Všude obrovské parky, široký silnice a hlavně skoro žádný lidi. I když je pravda, že byla sobota. Zde jsme strávili den a večer se vydali kousek za město k jezeru George. Bohužel mé představy o klasickém jezeru se rozplynuly při pohledu na zelený lány a v pozadí modré skvrny. Jezero bylo poloprázdné a voda byla na opačné straně než my. Ale dálniční odpočívadlo poskytovalo téměř vše, záchod, vodu, gril. Bohužel se už docela ochladilo a jsme spali nabalení jak pumpy.
Nedělní ráno nebylo příliš hezké, mlha a zima. Krásný pohled na jezero s větrnými elektrárnami na druhém břehu z vyhlídky se tedy nekonal. Ale to nejhorší se stalo když jsme chtěli odjet. Otočím klíčkem a nic. No to nám ještě chybělo teda... Začalo se zkoumat co se stalo. Jiskru to hází svíčky vypadají taky dobře. No nejde tam benzín, paráda. Mezitím ostatní backpackeři koukali co se děje a ptali se zda nepotřebujeme pomoct. To je na Austrálii úžasné, nikdo se tu nemračí a každý se vám snaží pomoci. Teda aspoň já mám takovou zkušenost. Asi po třech hodinách jsme konečně přišly na závadu a podařilo se nám auto nastartovat. Benzínové čerpadlo se seklo a nechtělo se rozbíhat. Do Sydney je to 250 kiláků, tak tam snad dojedeme. No štěstí nám nepřálo a po 50 to přestalo mít tlak. Tak jsem sjel z dálnice. Byli jsme v Goulburnu, největším městem mezi Sydney a Canberrou. Zde to umřelo úplně a už to nešlo nastartovat. celé odpoledne sjme se snažili to nějak rozjet ale bez úspěchu. Už jsme měli sbaleno jet vlakem do Sydney a přijet v úterý a nějak to pořešit. Pak se to ještě najednou oživilo a my plni nadějí jsme vyrazili směr Sydney. No hned za městem to umřelo. Jsem myslel že to schodim ze skály a jedu vlakem dom. Nakonec jsme usoudili, že to odtlačíme k nejbližšímu opraváři. No tlačit to 3 kiláky byla opravdu zábava. I nehledě na to, že to bylo skoro pořád z kopce. Už byla večer a my chtěli jet do Sydney, ale jelikož na nádraží už nikdo nebyl a vůbec jsme netušili, zda ještě a kdy něco pojede, tak jsme se vrátili zpět k autu a přespali do soboty.
Tento den se karta obrátila. I když ráno to vypadalo dost bledě. Po bloudění městem jsme u jedný dílny uviděly dva maníky. Naštěstí byli úplně v pohodě, auto hnedka odtáhli k nim na dílnu. Dneska, že to prej nestihnou, ale zítra prej ok. Hodili nás do carvan kempu a my si mohli v klidu prohlídnout město. Další den na to auto bylo hotový a my o 3 stovky chudší. Ale i tak cena docela dobrá.
Autosalon Škoda - pár metrů od našeho baráku
Velikonoční špička a lajna pro cyklisty na dálnici.
Vyhlídka na pobřeží
Trochu větrno na pláži
